S lasery jsme se ve hrách setkali již mnohokrát, a to ať v rukách (nebo v různých anatomických variacích na toto téma) mimozemských příšer, které s jejich pomocí vyráběly z lidí hromádky popela, nebo naopak v rukou lidských hrdinů, kteří “pro změnu” s jejich pomocí vyráběli hromádky popela z různých mimozemšťanů. V LightUp Challenge ale nepotkáte ani jedno, ani druhé. Co zde ale potkáte je až nehorázné množství logických puzzlů.
LightUp patří mezi klasické představitele logických her. Vaším cílem je vždy dostat laserový paprsek určité barvy z emitoru do příslušného pohlcovače. V cestě vám stojí překážky od různých bloků, přes černé díry (myšleno takové ty rotující věci ve vesmíru, z nichž díky jejich obrovské gravitaci neunikne ani světlo), až po pohlcovače nastavené na jiné vlnové délky, kterým musíte to “správné světlo” po cestě teprve “namíchat” v krystalech. Krom již zmíněných krystalů jsou k dispozici různá zrcadla, ohýbače či děliče světla apod. Těch je ale v každé úrovni k dispozici omezené množství, takže musíte velmi pečlivě přemýšlet, kterou součástku umístíte kam. Naštěstí ale nejste omezeni prakticky ničím, takže můžete klidně experimentovat. A když už náhodou pustíte paprsek tam, kam nepatří a způsobíte zničení okolního vesmíru (když si hrajete s černou dírou, stát se to klidně může, jak by vám jistě každý astrofyzik potvrdil!), vždy můžete začít danou úroveň znovu (což by se vám v reálu už pravděpodobně nepovedlo). Hra, a to je na ní sympatické, hráče nestresuje nějakými časovými limity apod a svůj základ staví v prosté náročnosti jednotlivých hádanek.
Grafika je velice jednoduchá a působí velmi (možná až příliš) jednotvárně. Celou hru máte před očima jedno tmavé pozadí, na kterém září paprsek či paprsky laserů. Chápu, že v tomto stylu hry nelze vymýšlet velké variace, ale alespoň nějaké malé optické oživení (např. světelný efekt laseru apod.) by bylo milé. Hudba působí podobně jednotvárně jako grafika, což má na druhou stranu ale tu výhodu, že neruší v přemýšlení.
Jednotvárnost bohužel je určitou známkou celé hry, takže po páté či šesté úrovni, kdy opět pomocí různých zrcadel znovu ohýbáte další laserový paprsek se do hraní nevyhnutelně začne vkrádat ona mrška nuda. A i když časem přibývají nové překážky a hlavně nové součástky pro ohyb světla, ať děláte, co děláte, nikdy se jí zcela nezbavíte. Je to škoda, protože jinak je námět vcelku originální a kdyby autoři byť jen malinko zapracovali na grafice a hlavně různorodosti úrovní, mohla zde snadno vzniknout nadprůměrná hra. Takto zde máme titul na hranici průměru, který sice neurazí, ale ani výrazně nepotěší. Pokud ale milujete logické hry, pak po této beze strachu sáhněte, najdete zde konečně něco nového, než 101. variaci na tetris.
Pro přidání komentáře je nutné se přihlásit. Pokud nemáte účet můžete se zaregistrovat.
Zatím žádný komentář