Clash of the Titans The Movie

Jak se zdá, vývojářům ze studia Glu se už dlouho žádná žárovka s alespoň trochu originálním nápadem v hlavě nerozsvítila, a tak se neúprosně pustili do zpracovávání jedné filmové novinky za druhou. Naposledy jsem měl tu čest s nepříliš povedeným How to Train Your Dragon, nyní pro změnu přichází herní zpracování Clash of the Titans, u nás známé jako Souboj Titánů. Originál si v roce 1981 získal spoustu fanoušků, jež na tento film, podobně jako já, nikdy nezapomenou. Téměř po třiceti letech však přišel z Holywoodu nápad natočit remake, kde si statečného Persea zahrál dnes již známý Sam Worthington (Terminator Salvation, Avatar). Pojďme se ale vrhnout na java zpracování.

Na začátek se musím přiznat, že jsem prozatím neměl možnost novou verzi Titánů zhlédnout, ale je to dáno také tím, že u nás má film premiéru až 15. dubna. Z jiných médií však vím, že remake má slušně napodobovat svoji předlohu, ovšem autoři také hodně sází na akční scény plné soubojů. Hra je v tomhle nejspíš hodně podobná – řežete se tu od začátku do samého konce. Nepřátel je hodně a musíte je zabít všechny. Musíte je to správné slovo, je-li totiž někde cestou odbočka, kde se nachází nepřátelé nebo máte možnost vybrat si ze dvou možných cest, hra vás zkrátka a dobře nepustí dál, dokud se nevrátíte a záporňáky nerozsekáte svým mečem na maděru.

Důvodem tohoto omezení je jinak velmi jednoduchý RPG prvek. Za každého zabitého zlosyna získáváte určitý počet bodů, za které si ještě přímo počas hry nebo po dokončení úrovně můžete vylepšovat zbraně a kouzla, a to celkem až na třetí level. Hru to kupodivu příjemně oživuje, a tak zatímco se základním mečem mácháte ostošest, jen abyste se už toho dotěrného kostlivce zbavili, na maximální upgrade už nechybí ani efektní kombo, kdy nebožáka pěkně rozmáznete po displeji. Vylepšování štítu zase ušetří zdraví, které však získáváte z padlých nepřátel a také z všudypřítomných amfor, které stačí jenom rozbít. Třetí možností je doplnit si životodárnou tekutinu pomocí kouzla.

Kouzla jsou celkem tři – úder štítem, doplnění zdraví a tzv. vztek. Později ještě získáte mocnou hlavu Medůzy. Čarování se rozhodně hodí na tlupy nepřátel, navíc zpestřuje stereotypní mačkání pětky. Nepřátel je několik typů, například těžkoodění kostlivci vyzbrojení lukem, nebo mečem, skorpioni, hadi, jacísi poloobři, harpie a v neposlední řadě i bossové. Za všechny můžu jmenovat například Calibose, Medúzu či slavného Krakena (hláška „vypusťte Krakena!“ provází mnoho z nás nejenom na toaletě až dodnes).

 Co se týče grafického zpracování, prostředí je na tom o něco lépe než v poslední recenzované hře od Glu, avšak barvy se zdají pořád zatuchlé a bez života. Alespoň se dočkáte i změny terénu – kromě lesa se podíváte i do hor nebo do jeskyně. Například mise před vstupem do doupěte Medůzy, odehrávající se téměř celá ve tmě, kde cestu hledáte jenom za pomoci slabě svítících pochodní, se opravdu povedla. Avšak stále je to všechno až na dvě výjimky velmi přímočaré a vůbec nerozumím, proč se v pravém horním rohu nachází minimapa, když je cesta povětšinou tak rovná, že prostě není možné zabloudit. Špatné je to i po zvukové stránce, kde se hra opravdu nemá čím chlubit, tudíž tradičně doporučuji vůbec ho nezapínat.