24: Jack Bauer

Tajemné konspirace, kulky letící z hlavní zbraní ve zběsilém tempu, neutichající akce a nakonec spousta mrtvých padouchů a cejch hrdiny, který zachránil svět. Přesně tato slova vystihují slavnou trojici „JB“, nebo-li James Bond, Jason Bourne a Jack Bauer. Právě poslední zmiňovaný se stal hrdinou nové java hry z dílen Digital Chocolate, kteří se pochopitelně inspirovali na základě licence úspěšného akčního seriálu 24, kde to Jack pořádně osolil všem teroristům. Neoplývá technickými vymoženostmi ani není vycvičeným zabijákem, pěsti má však minimálně stejně tvrdé jako jeho dva kolegové, a to ještě nepadlo slovo o střeleckých schopnostech. Pojďme se podívat, jak nakonec autoři se zajímavým námětem naložili.

 Samotný příběh je napínavý a dost zamotaný na to, aby byl až do konce pro hráče atraktivní, stejně jako seriálová předloha pro televizního diváka. Rozmazávat ho tady nebudu, ve zkratce se děj točí kolem únosu ministra a následném pátrání po uneseném. Pochopitelně vše nakonec končí trochu jinak. Děj si užijete i díky prostředí, které se pravidelně mění, je detailní a poskytuje tolik důležitých míst pro krytí. Jack je totiž tvrďas, ale příliš kulek v jeho vestě mu velmi neprospívá. Náhradních vest se sice pár v každé ze čtyřiadvaceti misí (jedna představuje jednu hodinu) povaluje, s postupem času se ale pochopitelně zvyšuje i obtížnost.

Po stránce hratelnosti se také není čeho bát. Ovládání, jenž vám hra v první misi (a lá tutoriál) pečlivě vysvětlí, je založeno na posuvu skrze levely, přičemž vám pomáhají jak překážky sloužící jako krytí, tak i výbušné sudy. Je ovšem potřeba dát si pozor, za co se schováváte – dřevěné bedny totiž moc dlouho nevydrží a vaší nepřátelé toho rádi zneužívají. Jiné kafé je situace, když toho můžete využít vy. Jack se za překážky kryje automaticky, po zmáčknutí příslušné klávesy se přes ně lze efektně přehupnout a pokud je nablízku i nepřítel, smrtonosným kopem ho poslat na onen svět. Jack se neštítí ani útoku pěstí či tichého zneškodnění zezadu – což opět probíhá automaticky, stejně tak jako střelba ze samopalu, jenž se vám občas do rukou dostane také. Jinak je k dispozici pouze pistole (nepočítám-li omezené granáty), která má ovšem při pečlivém zamíření (nad nepřítelem se musí nabít červené kolečko) dostatečnou sílu. Jediným nedostatkem v ovládání je bezesporu pohyb hlavní postavy. Je sice vymodelován pěkně, ale je zbytečně pomalý a na běh ihned můžete zapomenout. Prozkoumávání mapy proto někdy trvá až neúprosně dlouho.

I výčet nepřátel je více než slušný. Na začátku se postavíte proti lehce vyzbrojeným „hlídačům“, později však dojde i na ostřílenější chlapíky, borce obalené kevlarem nebo granátníky. Samotnou kapitolou jsou poté mise, kde se postavíte proti bossům – čeká na vás obrněný Hummer, helikoptéra a závěrečný „magaboss“. Vůbec náplň misí se příjemně obměňuje – zatímco v jedné střílíte teroristy a zachraňujete rukojmí, v další už uháníte přeplněnou dálnící. Obzvláště zábavnéí jsou minihry. Čeká na vás odšifrovávání tajných zpráv, zneškodňování bomb nebo manuální startování auta. Hra vás odměňuje ještě v podobě různých ocenění, jako například za zabití 50ti nepřátel s SMG, dokončení mise na dálnici bez bouračky, posbírání všech 50ti notebooků rozesetých napříč všemi levely a tak dále.

Videofily potěší i grafická stránka hry. Jak jsem již napsal výše, prostředí se pravidelně mění a je i vcelku detalní, ba částečně i zničitelné. Modely postav jsoui na slušné úrovni, i když je samotný Jack Bauer na můj vkus až moc blonďatý. Dočkáte se i parádních efektů – po výbuchu granátu se celý obraz zatřese, když své auto moc zničíte, začne se z něho kouřit, ze zbraní dokonce vylítavájí prázdné nábojnice. 24 nabídne i slušné zvuky, zahrnující adrenalinovou melodii, i přesto jsem ale radši zvuky automaticky vypínal, je to zlozvyk, který mě zatím žádná hra nepřinutila porušit.