Time Crisis Elite

Tak nějak je už zvykem, že s postupným vývojem mobilních videoher si osvěžujeme svojí paměť skrze všelijaké předělávky. Ovšemže, je to přece výhodný byznys. Vývojáři nemusí na papír házet svoje nápady, stačí, aby se konverze povedla a o výdělek je postaráno. Hráči na oplátku dostávají staré a tolik oblíbené klasiky (viz například nedávno recenzovaný Driver), z nichž se některé častokrát považují dokonce za zakladatele daného žánru. Světe div se, v EA Mobile se rozhodli jít právě touto cestou, což má za následek vznik několika mobilních titulů čerpajících z licence od japonského Namca. Tak se hráči dočkali třeba závodní klasiky Ridge Racer, Pacmana či Time Crisis. Právě o posledním zmiňovaném bude v této recenzi řeč.

Time Crisis je vzorem všech her fungujících na principu světelné pistole. Původně vznikla pod křídly společnosti Namco jako vynikající hra pro PlayStation 1, díky své oblíbenosti se ale postupně rozšířila snad na všechny herní konzole. Ptáte se, jak je možné převést střílečku určenou pro světelnou pistoli na mobilní displeje? Představte si, jde to, i když ve výsledku hra vlastně ztrácí své největší kouzlo. Ještě je potřeba upozornit na to, že na mobilním trhu se vyskytují dvě verze této hry – jedna je plně ve 3D (tahle skutečně vypadá jako originál), zatímco Elite je 2D, ale samozřejmě funguje na stejném principu.

Co se týče příběhu, ten zde sice nechybí, ale vzhledem k povaze hry vám to bude absolutně jedno a většinu pasáží s textem rychle odklikáte. Pod prsty se vám dostane jakýsi agent z budoucnosti, Nate Hush, který s pomocí svého parťáka Hackleyho zachraňuje svět před terorismem. Všechny potřebné informace vám zajišťuje sličná operátorka Lisa Marshall. Být na místech obou kluků, věnuji se radši jí. Na(ne)štěstí agenti nejsou tak zhýralí jako já, a tak už po chvilce vyrážíte do akce.

Prvním problémem je právě to, že do té akce vyrazíte až příliš brzo. Žádný tutoriál, žádná nápověda v menu, prostě nic. Taky podle toho na vás celá hra ze začátku bude působit - zmateně. Každý level je rozdělený na několik úseků, přičemž u každého z nich se vám vpravo dole odpočítává časový limit, obvykle v desítkách vteřin, do jehož ukončení musíte stihnout zničit všechny nepřátele na displeji. Celé to funguje tak, že herní pole je rozděleno na devět políček (pokud si ovšem v možnostech zapnete mřížku, jinak je displej čistý). Každé políčko odpovídá jedné numerické klávese (1-9). Pokud tedy nepřátel stojí v levém horním rohu, stačí zmáčknout jedničku, uprostřed zase pětku, a tak dále. Číslicí nula se kryjete (a zároveň nabíjíte), mřížka s hvězdičkou slouží pro výměnu zbraně za jinou, tedy pokud je zrovna k dispozici.

Asi největším zklamáním je absence savepointu nebo alespoň checkpointu. Na výběr máte totiž jenom ze dvou módů Arcade a Survival. V obou jde vlastně o to samé, a sice získat co nejvyšší počet bodů, kterými vás hra odměňuje za zabité nepřátele. Rozdíl je jenom v tom, že zatímco v Survival máte jenom tři životy, Arcade vám po jejich ztrátě nabídne ještě 3 další pokusy. I to je ale, vzhledem k nemožnosti si hru jakkoliv uložit, žalostně málo. I na tu lehčí obtížnost hravě dostanete game over (často i díky šibeničnímu časovému limitu), který bolí tím více, čím dále se ve hře dostanete. Trapné okénko s děkováním tvůrců za zahrání hry je jenom posledním hřebíkem do rakve.

Na druhou stranu, Time Crisis má i světlá místa. Velmi se mi líbili různodrodí nepřátelé. Už v první kampani, odehrávající se v jakémsi městě z budoucnosti, natrefíte na několik druhů – na obyčejného vojáka, plechového borce s kulometem či jeho odnož s raketometem. Nemine vás dokonce ani pořádně tuhý boss. V dalším kole, odehrávajícím se ve slunné Africe, už zase sundáváte i vozidla, létající roboty. Podobným způsobem to pokračuje i dále podle hesla jiný kraj, jiný mrav. Nepřátelé umí být velice tuhým oříškem, zejména při jejich obrovském počtu. Naštěstí nejste odkázání jenom na svoji pistoli (ačkoli s ní strávíte asi nejvíce času), protože z padlých nepřátel sem tam posbíráte i náboje do brokovnice, granátometu či samopalu. Každá z těchto zbraní má opravdu jiný účinek, což poznáte zejména u odolnějších nepřátel.

 Po grafické stránce zapadá Elite někam do průměru. Není to vyloženě zlé, ale všichni jsme už viděli i lepší. Potěší různorodost prostředí a nepřátel, otázkou však zůstává, jak daleko se dokážete dostat (50x začínat odznova, to dokáže naštvat). Menu je také zpracované solidně a mimo jiné v něm najdete možnost zapnutí/vypnutí velmi povedených zvuků. To je ale tak všechno. Stačilo nad hrou trošičku více popřemýšlet. Time Crisis v podstatě nenabídne nic, kvůli čemu byste se protrhli a vzhledem k totální absenci takového základu, jakým savepoint rozhodně je, bych se před koupí rozhodoval opravdu hodně dlouho.