Assassin's Creed II

 Počátek společnosti asasínů je datován někdy kolem roku 1080. Náboženská sekta, vycházející ze šíitské tradice Islámu, se vepsala do dějin jako skupina obávaných vrahů, kteří se pro smrt nebáli sestoupit hodně hluboko. Právě skupina oddaných vrahů byla po století velkým broukem v hlavách nejvýše postavených panovníků a dalších důležitých osobností. Neskutečně hluboká studnice možností dovoluje i vývojářům z Ubisoftu, potažmo Gameloftu (na mobilní hře pracuje vývojové studio Gameloft – pozn. red.) zajít opravdu daleko a zaměřit se i na intriky, moc, pomstu a spiknutí ve společnosti renesanční Itálie.

V nepopsatelném království snobismu a přetvářky 15. století nyní operuje mladý Ezio, asasín na slovo vzatý, který nemá ve zvyku spokojit se jen s jednou tváří zalitou krví. Jeho pravá ruka není nikdo jiný než jeden z největších vzdělanců a pýcha italské renesance Leonardo da Vinci, jenž do příběhu promluví hned po navolení obtížnosti. S každým krokem vám bude v patách, bude vymýšlet všelijaké postupy a v jeho přítomnosti se po celou dobu ani náhodou neztratíte. Právě on totiž zná veškeré nástrahy zpaměti a jeho rady proto určitě neberte na lehkou váhu. Funguje totiž jako takový malý, nenásilný  tutoriál.

Samotné animace pohybu Itala Ezia velkých změn nedoznaly. Ani v soubojích se jistě neztratíte, protože jsou vedeny stejně jednoduše jako minulý rok. Mladý asasín je sice vybaven svou věrnou dýkou nebo vystřelovacím mechanismem a směle tak konkuruje okolním templářům, strážcům italského podsvětí, ale souboje s nimi jsou neskutečně jednoduché. Autoři nenabídli ani žádné speciální chvaty nebo údery, za zmínku tak alespoň stojí efektivní bránění se nebo závan několika stealth prvků určených k šetrnému odklízení nepřátel. Nečekejte ani kdovíjaké animace samotných soubojů, i když vývojáři údajně vycucali jejich engine na kost.

Chápu, pouhé odklizování nepřátel mělo být jen zlomkem toho, co v uličkách renesanční Florencie můžete provádět, ale celá herní náplň se bohužel smrskla jen na toto jedno. Zmíněné stealth prvky nejsou ničím, z čeho byste si měli sednou na zadek, a mají jen decentní charakter. Některé sekvence dokonce působí lacině a někdy až (nechtěně) humorně. Třeba když se ocitnete na bále a máte se proplížit kolem stráží. Můžete si dělat, co chcete, ani jeden z jinak dotěrných strážců paláce totiž na váš průchod nereaguje, dokonce ani okolní tanečníci nezpozorují jakoukoli změnu.

Přeci jen čekat, že by Gameloft volil odlišnou strategii a po hodně dlouhé době (přeci jen poslední Splinter Cell je už nějaký ten pátek venku) vsadil na něco jiného než provařenou akci, ani naivně nemůžeme. Naštěstí se do hry vpletly i oblíbené minihry, mezi něž patří například efektivní otevírání dveří. A že bychom snad zapomněli na nezapomenutelnost prostředí? Nebojte, ve druhém díle Assasin Creed si opravdu vyzkoušíte mlátičky na gondolách, létání skvěle manévrujícím kluzákem nebo balancování na povozu taženým koňmi. Mohla se z toho vyklubat intenzivní podívaná se vším všudy, jenže to by to někdo nemohl se vším všudy takhle dokonale zprznit! Bravo! Možná jste se těšili na promýšlení nejrůznějších zkratek, jak se nejlépe proplížit k cíli nebo jak bleskurychle proskákat mezi pustými hradbami a nakonec se ukrýt někde pod plachtou. Těšili jste se zbytečně. Právě u hry jako AC bych čekal, že možnost volit minimálně jednu alternativní cestu, občas porozmýšlet nad nepříznivou situací, … se bude přímo nabízet, ale asi jsem byl moc naivní.

Ve hře tak prakticky najdete všechno, co si od akční plošinovky můžete přát. Díru do světa sice neudělá, ale díky stavu trhu jí to stačí zařadit se mezi špičku žánru. A pokud byste snad přemýšleli, že si počkáte na HD a budete u ní slintat jako posledně Matěj Gause, asi vás nepotěší zpráva, že do budoucna se nic podobného neplánuje. A pokud snad překousnete výraznou podobnost s minulými díly, všech devět misí si určitě užijete do poslední kapky a s velkou pravděpodobností nezůstanete jen u Benátek, Florencie a Forli, ale s chutí zapnete i první díl!