Pokud by měli občané Spojených států amerických příležitost zvolit svůj nejoblíbenější sport, docela velkou šanci by měl právě basketbal. Ne nadarmo se velké basketbalové stánky nazývají svatyněmi všech Američanů, kde si čas od času pěkně zanadávají, zapískají a především zafandí. Přestože tato halová modla úspěšně bortí ledy ostatních kontinentů, u nás se na ni díváme tak nějak skrz prsty. Proč?
Vždyť je to krása. Padají desítky a někdy i stovky košů, to vše doplńují skvělé divácké kulisy, upocení hráči všech národností… A přesně tohle si můžete už nějaký ten rok zahrát díky vývojářům z Gameloftu. Jestli je pro Gameloft něco přece jen charakteristické, pak je to právě neskutečná recyklace několikrát omílaného systému. Herní menu bylo ponecháno ladem a stejně jako minulý rok v něm najdete exhibici, rychlou hru a sezónu. Nic nového nehledejte ani pod režimem výzev, vše zůstalo tak, jak jsme zvyklí. Přestože se přímo nabízelo zařadit něco z repertoáru Real Fotballu, jemuž jsme před pár týdny udělili krásnou osmičku, nic takového se nekoná.
V sezóně si můžete vybrat jeden z týmů americké nejvyšší soutěže. Licencovány byly opět všechny týmy včetně hráčů, vlajek a všeho okolo. Přeci jen hrát s falešnými soupiskami by byla už hodně silná káva. Na nic dalšího už místo nezbylo a kromě plného zápasového vytížení si už nic dalšího nevyzkoušíte. Fatálním přehmatem bylo i ponechání na chlup totožných výzev. I letos si tak můžete vybrat mezi střílením košů v časovém limitu a efektivitou zavěšení. Druhá jmenovaná kategorie je o poznání zajímavější. V každé výzvě se setkáte s jedním z hráčů náhodného kádru a soutěžíte s ním v několika disciplínách. Hodnotí se rychlost nebo styl. Hráč, který na konci získá nejvíce bodů, samozřejmě vítězí.
Samotné ovládání přejde do krve během několika vteřin. NBA Pro Basketball 2010 nenabízí ani žádné triky, na své si tak zákonitě nepřijdou vyznavači freestylových lahůdek v podobě efektivního zavěšení nebo nasazení jesliček soupeři. Veškeré vedlejší prvky totiž ovládaný hráč vykonává automaticky a vaše povinnosti se ztenčují pouze na přihrávání a zavěšování košů. To je paradoxně jednou z lehčích částí hry - stačí si počkat, až míč zezelená a jeho dopravení do síťky, vzdálené několik metrů od palubovky, je jen formalitou. Alfou a omegou úspěšné hry je tak pouze efektní bránění, které je rovněž primitivně spjaté s pouhými dvěmi tlačítky. Kdy jej máte stisknout, navíc signalizuje malá ikonka nad hráčem.
Rozhodčí je povětšinu zápasu téměř neviditelný a upozorňuje na sebe jen v akutních chvílích, i když o jeho citlivosti posuzování útočných faulů by se dalo sáhodlouze diskutovat. Stává se tak především při nepřehledných situacích pod košem, kde se jako obvykle sbíhá nejvíce hráčů. A pokud oželíte fakt, že grafika také pouze drží krok s minulým dílem, nemusí vás vůbec trápit, že diváci povětšinu zápasu sedí jako přibití a že bránicí hráči vypadají, jako kdyby tančili neznámý druh tance. To všechno vás vůbec zajímat nemusí, na hře totiž není ani píď novoty, celá hra dýchá mnohokrát oplachovanými mechanismy, na jaké nejsme zvědaví ani z rychlíku.
Údernou sílou jsou, jak bylo zmíněno, rozhodně licence, což je prakticky jediné, co vás může po roce přimět hru si s nově aktualizovanými soupiskami opět zahrát. Kromě divných animací určitě nepotěší ani příliš časté loadingy a jejich zbytečný dopad na protahování celé hry. Detaily jako možnost simulovat zápas, široká škála formací a útočných a obraných taktik nebo opakované záznamy byly ponechány i pro tento ročník.
Pro přidání komentáře je nutné se přihlásit. Pokud nemáte účet můžete se zaregistrovat.
Zatím žádný komentář