Underground

Přiznám se, že vývojářské studio Chilingo mám velmi rád. Poslední dobou chrlí jednu pecku za druhou. Ale jak se zdá tak tohle tempo není možné udržet věčně a i mistr tesař se někdy utne, že? A přesně tohle se stalo v jejich posledním počinu Underground. Tato „pecka“ se totiž tváří jako temná hra z prostředí metra, přeplněného sprejery, grafity a podivnými „týpky“, kteří oblečení v temných pláštích s kapucí na hlavě brázdí metro za doprovodu funkové muziky. Na první pohled se to může zdát jako lákavá kombinace, ale bohužel po bližším prozkoumání hry zjistíte, že tomu tak zcela není.

Po spuštění hry Vás čeká zajímavé intro, které Vás možná navnadí na slušnou podívanou, bohužel po prvních momentech se dostaví vystřízlivění. Hra totiž není žádná temná 3D akce s prvky hororu, jak by se mohlo na první pohled zdát, ale prachobyčejná 2D střílečka, kde ovládáte raketu a střílíte po nepřátelích.  Jediný rozdíl je v tom, že zde to není raketa, ale jakási pomuchlaná plechovka od barvy a Vaším působištěm jsou stěny souprav v metru. Chápu snahu autorů o originalitu, ale tohle na mě působí jako dort pejska a kočičky. A všichni víme, jak to s ním dopadlo.

Náplň každého z dvanácti levelů je tedy naprosto jasná a to sice zabíjet a zabíjet nepřátelské plechovky. Cestou potkáte také nějaké ty upgrady, které Vám však vydrží maximálně pár sekund, takže většinu času se budete spoléhat jen na základní zbraň. Bohužel se na Vás budou vrhat mračna nepřátel, kteří se objevují ze všech stran a často Vás tak zabijí, aniž by se tomu dalo nějak zabránit. Počítejte proto s častým opakováním levelů. Obtížnost Undergroundu je poměrně vysoká i na nejlehčí úroveň a na střední obtížnost mě hra často doháněla až do stavů naprosté nepříčetnosti, kdy jsem měl chuť ji opravdu smazat a zbytečně se nerozčilovat.

Také příběh mezi jednotlivými misemi není žádný zázrak. Na druhou stranu je tím jediným, co Vás u hry bude nějakou tu dobu držet. Prozradím jen, že se vžijete do role bezejmenného hrdiny, který při noční cestě metrem zažije strašidelnou příhodu spojenou s podivným mužem v černém plášti a ještě podivnějšími výjevy na sklech vlakových souprav v metru. Na rovinu ale můžu říct, že už jsem viděl mnohem lepší story než je tahle slátanina.

Další kapitolou je pak ovládání a to je u her tohoto typu poměrně důležité, hlavně co se přesnosti týče. Bohužel i zde musím pokračovat v kritice. Ovládání není zrovna nejpřesnější, takže občas se dostanete do velkých problémů. Situace, kdy se na Vás sypou nepřátelé ze všech stran, a Vy máte kličkovat mezi nimi, protože Vaše zbraň střílí děsně pomalu, že nemáte šanci všechny zabít, se stanou doslova noční můrou, že i Fredy Kruger by se styděl.

Naštěstí i na této hře se najde pár světélek v nekonečné temnotě. Konkrétně mám na mysli grafiku a hudbu. Grafická stránka hry je poměrně zdařilá a nepostrádá styl a smysl pro detail. Vše je laděno do šedivých odstínů s pěknými grafity, které jsou poměrně zdařilé a dotváří tak celkovou atmosféru. Dojem kazí jen trošku podivní nepřátelé.  Stejně je na tom i zvuk a hudba, která je opravdu na dobré úrovni, i když po celou dobu hraje snad jen jedna melodie. Co se zvuků nepřátel a zbraní týče, tak tady není co vytknout, protože snad ani neexistují. A když už se nějaký objeví, tak se jedná jen o takový výkřik do tmy, co většinou ani nestojí za řeč. Škoda, jinak se to snad ani nedá popsat. Tahle hra mohla dopadnout mnohem lépe, ale bohužel v tomto stavu je to jen podprůměrná střílečka, kterých tu máme stovky ne-li tisíce.