Beach Games: 12 Pack

Je tu opět doba, kdy Češi houfně nakupují paštiky a konzervy, smaží řízky a nabíjejí videokamery – blíží se totiž období letních dovolených! Nedělám si nějaké větší iluze, že by kdokoliv z nás jezdil na dovolenou kvůli tělesným aktivitám (děti nosí čáp, takže máte smůlu, jestli myslíte hned na nějaké čuňárny!). Slovo „aktivita“ začíná být totiž v našich končinách spíše nadávkou a bylo to vidět i během procházky, kterou jsem právě s hamburgerem v ruce absolvoval. Tolik pneumatik, co je momentálně venku vidět, nemají na dvorku ani ty největší světové automobilky! A nic na tom nezmění ani letní dovolená. I já se těším na válení, konzumování všeho možného a následné ničení záchodových prkének mým těžkotonážním pozadím!

Malinkou satisfakcí všem líným vorvaňům může být alespoň javový titul Beach Games: 12 Pack, s nímž se zúčastníte rovného tuctu plážových sportů, aniž byste byli nuceni vstát z útulného gauče! Tuto hru má na svědomí Digital Chocolate. A o co v ní půjde? Mačkání do zblbnutí ala Playman – zhruba tak nějak bych popsal herní náplň.

Sportů vám titul nabídne skutečně dvanáct. Jen namátkou mohu jmenovat třeba plavání ve vlnách, házení frisbeem na terč, běh v písku, potápění apod.  Na výběr je ze tří herních módů: Career, v jejímž rámci se zúčastníte čtyř turnajů (složených vždy z jiných disciplín) na čtyřech tropických ostrovech, dále pak Quick Game – zde si mezi sporty můžete vybírat dle libosti. Poslední možností je pak multiplayer, řešený pomocí Hot Seat, kdy se ve hraní střídáte s kamarádem. Ovšem tuto variantu moc nedoporučuji, protože od doby, kdy jsem v redakci nachytal Martin Chaloupku, jak z odpadkového koše vytahuje a následně dojídá vyhozené zbytky svačin redaktorů, si rozhodně nedělám iluze o hygienických návicích mobilních pařanů. Takže bacha na to!

Co se týče pojetí jednotlivých disciplín, daly by se zařadit do dvou skupin – jedny jsou stupidně jednoduché, druhé zase nechutně obtížné! Neexistuje žádná zlatá střední varianta. Ostatně fakt, že při plavání na 200 metrů volným způsobem jsem vytvořil hned na první pokus světový rekord, a to časem 52 vteřin (i takový ušatý delfín Michael Phelps na mě ztrácí něco přes minutu), snad hovoří za vše! Nevyvážená obtížnost je způsobená především ovládáním. Disciplíny, v nichž stačí mačkat střídavě klávesy 4 a 6 jsou celkem v cajku, jakmile však přijde do hry ještě pětka, kterou navíc musíte zmáčknout od oka, vše se začíná komplikovat. Největším oříškem byl pro mě hod frisbeem na terč, kde jsem doposud neprošel ani kvalifikací, protože tady musíte navíc ještě mířit, což mé oplácané prstíky, při vší úctě k nim, prostě nezvládnou!

Celkově na tom hra není zase až tak hrozně – grafika je líbivá, zvuky příjemné, ale pokud bych ji měl srovnávat s již zmiňovaným Playmanem, nevyšla by z tohoto souboje vítězně. Vše prostě zazdívá ona nepříliš vyvážená obtížnost. Škoda.