Red Bull Air Race

Určitě jste o nich minimálně jednou slyšeli. Akrobatičtí profesionální letci provádí s rychlými sportovními letadly nízké průlety mezi rozestavěnými brankami nad vodou, až se divákům tají dech. Jakmile se mi naskytla možnost zažít tento adrenalinový prožitek „na vlastní displej“, neváhal jsem. Od mobilního zpracování, o které se postarali američtí Artificial Life, jsem očekával pořádně chytlavou herní pecku, ačkoliv ohlasy na hry této společnosti nebývají nijak příznivé. A jak se mi Air Race líbil?

Na začátku je asi nejdůležitější podotknout, že se jedná o 2D zobrazení, což by mělo zajistit dostatečný přehled o závodní trati. Na druhou stranu nám tato varianta zpracování nedokáže zajistit věrohodný zážitek. No a jsme u toho. To, co jsem od hry prakticky vyžadoval, se mi nedostalo už na začátku.  A to ještě další překvapení měla teprve přijít!

Po spuštění jsem nejprve kvitoval pěkné a přehledně zpracované menu a vrhl se rovnou „za knipl“ vesele zbarveného sportovního letadla. Na prvotní seznámení s hrou mi postačil „Quick flight“, takže celý natěšený na skvělou zábavu jsem si nestřihl tutoriál, přestože tak běžně činím. Po načtení hry a několika odlétáných sekundách jsem však nabyl dojmu, že se můj telefon zbláznil!

Pojďme si tedy objasnit, co to zapříčinilo. Dvojrozměrné zpracování jsem již zmiňoval, někdo ho třeba může upřednostňovat, ale v tomto podání, navíc zkombinovaném s velmi zvláštním fyzickým modelem chování letadla, to prosím ne. Až moc mi tato hra připomínala mnou kdysi velmi oblíbené digihry, kde hráč pomocí dvou čudlíků ovládal zatáčení něčeho, co samo jelo dopředu. Zde tomu není jinak! Na modrém pozadí, což je vlastně vodní hladina, vidíte malé letadélko. Nutno ale podotknout, že je dobře rozpoznatelné, vypouští za sebou kouř a dokonce se mu točí vrtule. Po odstartování klávesou pět se letadélko vydá na slalomovou dráhu nad vodní hladinou, kde je úkolem podle naváděcích červených puntíků prolétávat brankami v určeném směru. Při průletu brankami se klávesou pět natočí letadlo na bok, aby snadněji prolétlo. A to je bohužel vše, o nějakém silném zážitku z akrobatických manévrů tedy nemůže být ani řeč, což vzhledem k přímému pohledu na vršek letadla není ani graficky možné.

Kamenem úrazu je ovládání. Hodně dlouho mi trvalo, než se mi podařilo proletět alespoň dvěma brankami po sobě bez časové penalizace, tedy ve správném směru a navíc bez dotyku. Intuitivně jsem tlačil na klávesy v domnění, že tak zatočím. Opak je pravdou. Je zapotřebí pouze lehce ťukat do čtyřky a šestky, abyste zatočili. Chcete-li udělat otočku až o 180 stupňů, pak musíte podržet klávesu déle. Než jsem ovládání dostal do malíku, nejednou se rozezvučel alarm a silně rozvibroval telefon. To jsou neklamná znamení, že se nepodařilo proletět brankou tak, jak je žádáno.

Vedle zmiňovaného „Quick flight“ je dále k dispozici „Custom flight“. Tady si může hráč vybrat vedle klasického slalomu i sbírání červených puntíků, které při slalomu udávají dráhu letu. A jak bývá zvykem, ani tady nepřijdete o mód „Season“. V něm na vás bude čekat série závodů ve městech, ve kterých se opravdu konají a dokonce i jména letců jsou skutečná. To je, myslím, dobrá výzva pro fanoušky tohoto poměrně mladého adrenalinového sportu!

Bohužel se však obávám, že nezasvěceným hráčům se toho moc za jejich peníze nedostane. Slabé grafické zpracování, chabé ovládání a málo zážitků rozhodně na duši nezahřeje. Na „zářez na pažbu“ pro správného pařmena za další, díky nízké hratelnosti rychle zvládnutou hru, to dostačuje.