Blue Attack

Říká se, že když hrajete velmi kvalitní hru, okamžitě to poznáte. V tomto případě je toto tvrzení poměrně rozporuplné. Přirovnám to například k řízení auta. Když okusíte jízdu nejprve například ve Škodě Octavia a poté přesednete do nablýskaného Audi, poznáte, že jízdní vlastnosti jsou rozdílné. Na první pohled třeba nedokážete říct proč tomu tak je, ale jen víte, že je to něco jiného, lepšího. A to je přesně ten pocit, který se mi dostavil při hraní této hry.

Blue Attack! možná nevypadá bůhvíjak, o to více však překvapí svou skvělou hratelností. Velmi jednoduchý koncept boje mezi modrým a červeným funguje totiž na výbornou. Podstata hry spočívá v ničení soupeřových lodí, ubránění mateřské lodi a především ve zničení té soupeřovy. Slovo "Attack" v názvu tak není rozhodně náhodné.

Budete ovládat svou bitevní vesmírnou loď, respektive soubor těchto lodí, neboť do boje s vámi půjdou i kamarádi, ve hře pojmenováni jako "wingmans". Ty můžete po různu formovat a tvořit tak klasický V styl, nebo mohou ostatní letět za vámi a střílet jako jeden muž. O střílení se však starat ani tak nemusíte, lodě totiž pálí automaticky. Vy se tak budete spíše zaměřovat na ovládání, které lze nastavit dvěma způsoby. Buď budete svůj iPhone naklánět do stran a nebo prstem na touch screenu určovat směr. Mně osobně vyhovovalo naklánění.

Soupeři (ikdyž jsou všichni červení) jsou poměrně různorodí a povětšinou tvoří organické obrazce. Ale všichni tito nepřátelé mají stejný cíl a to zničení vaší mateřské lodi, čemuž musíte samozřejmě zabránit. Co je na hře asi nejvíce zajímavé je způsob interfacu. Mám na mysli především možnost vše si nadesignovat tak, jak vy chcete. Nejen že můžete vylepšovat schopnosti vaší lodi a stejně tak i zbraňový arzenál, ale  také si lze nastavit rozestavení ikonek na obrazovce, což přináší příjemný nádech něčeho nového a neokoukaného.

Grafické zpracování je zajímavé a odpovídá omezeným možnostem vývojáře, avšak na podobný styl hry je naprosto dostačující. Je vidět, že autor si vyloženě pohrál s každým detailem, aby nám potom mohl ve výsledku přinést velmi dobrou hru, která připomíná staré klasické vesmírné střílečky. Bohužel, hra skrývá i několik neduhů a brání jí tak k lepšímu hodnocení. Zvuky fungují spíše jako kulisa hraní a to je určitě škoda. Hraní této hry je sice velmi zábavné, avšak časem se stane stereotypní a nepřináší už potom tolik nového. Komu ale tento herní styl sedne hned od začátku, bude se skvěle bavit.

Jako takovou třešničku na dortu pro budoucí milovníky této hry se snad ještě sluší dodat, že autor svou hru rozdělil do dvou částí. Jedna se jmenuje Blue Attack!, jehož recenzi právě dočítáte a ta druhá Blue Defense!, ale o něm zase až někdy příště.