Metal Slug 4

Komu se již dostal do rukou některý z předešlých dílů série, tuší, že nebude nouze o kvanta vyprázdněných zásobníků a nadprůměrný počet nepřátel. Tentokrát se přenesete do roku 2030 a budete jen tiše doufat, že tato hra není předobrazem skutečnosti. Bojovat o přežití proti vycvičeným vojákům, kteří vám usilují o život, by se asi chtělo málokomu z nás, i když podle této hry by to možná nebylo tak obtížné, jak se na první pohled může zdát. O tom si ale povíme až dále.

Před samotným bojem proti inkriminovaným vojákům si vyberete postavu, resp. pohlaví vám sympatické. Na samotnou hru to žádný vliv nemá, takže s mužem budete mít stejnou práci jako se sympatickou ženou, která však v plné polní jako slabý článek armády rozhodně nevypadá.

Na začátku se buď jako Leona nebo jako Leonardo ocitnete na dřevěné loďce, přičemž budete muset přeskakovat na další lodě, likvidovat nepřátele, a tím pádem i odhalovat různé bojové techniky. Ne vždy je například nutné soupeře zabít; dá se překonat i mírumilovnější cestou (zejména pokud čelíte na malém prostoru většímu počtu nepřátel pálících po vás ze všech stran kulomety či vrhajících nebezpečné bojové sekery). Za tento postup však nezískáte body. Zpočátku máte v každé ruce jeden samopal, takže trefit protivníka je možné pomalu i s nepodsvíceným displejem. A jsme u toho – AI nepřátel je velmi slabá a jejich střelba někdy nepůsobí věrohodně. Například minometčíci vás mohou trefit i z nereálného úhlu téměř nad vaší hlavou, samozřejmě tou virtuální. A to jsem se nezmínil o jejich občasném zběsilém střílení do překážky, za kterou se schovávají.

Plusem je rozmanitost protivníků, kteří jsou vybaveni různými zbraněmi, takže do stereotypu, co se týká zabíjení nepřátel, tak snadno nesklouznete. Ohnivé střely z různých zbraní včetně bazuk sice připomínají matrix efekt, zato ale nabízí možnost bránit se před zasažením výskokem nebo naopak skrčením se. V tomto směru není ovládání nijak složité, neboť kromě klasických pohybových kláves skáčete pětkou a pálíte devítkou. Není tedy problém vystřelit i z výskoku nebo během přikrčení. Navíc potěší házení granátů, které naleznete cestou, pomocí klávesy nula.

Grafické zpracování je velmi zdařilé, hlavně co se týče postav. I poměrně malí bojovníci jsou do detailů animovaní, včetně rozeznatelné plynové masky nebo svalů polonahých válečníků v téměř šamanských přilbách. Bohužel, co bylo přidáno na grafice, bylo ubráno na inteligenci protivníka. Bez zvuku se zde obejdete, ne že by se sem nehodil, ale dokola hrající melodie by se dala nahradit spíše ozvučením palby, byť jen základním zvukem samopalu či exploze granátu. Kdo hrál starší díly, nevynechá jistě ani toto pokračování.

Ten, kdo si rád zastřílí a zaskáče, bude určitě spokojen. U hry se sice nebude nudit, přesto po objevení všech zbraní a způsobů jejich použití hratelnost klesne. Náročný pařmen chce něco víc. Něco, čím by se hra zapsala do paměti alespoň do vydání případného dalšího dílu.