The Dark Knight

Jak už ti bystřejší z vás odtuší z obrázků, jedná se o klasickou 2D plošinovku, grafikou alespoň mě připomínaje jakéhosi Batmana ze stařičkého NESu. Tomu se ale tenhle Batman nemůže rovnat, neboť ten zmiňovaný stařičký obsahoval zajímavé lokace, rozmanité nepřátele a slušnou řádků ozvláštňujících momentů. A hlavně v něm byl za záporáka Tučňák - náš se drží filmu a záporákem je tedy samozřejmě Joker.

Hra se sestává z asi tuctu kapitol, což v podání autorů tentokrát znamená právě tucet lokací. A jelikož tyto lokace nejsou nijak rozsáhlé, pro ty náruživější hráče se patrně bude jednat o záležitost na jeden zátah. (Já ji projel na dva.)

Náplň hry je poměrně jednoduchá a nikterak originální. čeká vás oblíbené přesouvání z bodu A (vlevo dole) do bodu B (někde vpravo), přičemž mezi těmito body se nachází x řadových protivníků sdílejících názor, že bod B není netopýrům určen. Párkrát (doslova) je tento koncept přerušen likvidováním náloží rozesetých po úrovni (bez časového limitu) a těšit se můžete na tři souboje s bossy, které hru alespoň trochu vytahují z průměrné šedi.

Zmínění řadoví protivníci se od sebe výrazněji na první pohled liší jen tím, že někteří mají kovovou trubku. (Neb život na druhé straně zákona ve městě Gotham je pod křídly Netopýra tvrdý a nikdo, krom Jokera, si nemůže dovolit pořídit si střelnou zbraň.) Na druhý pohled člověk zjistí, že nepřátelé, ač stejně vypadající, různě bojují a (protože Superhrdinové bouchačky nepotřebují) tudíž je třeba přizpůsobit jim styl boje. Což je jedno z těch větších plus - Batman skutečně disponuje malou sbírkou různých úderů a to samé platí i o nepřátelích - bez tohoto by se asi jednalo o obzvlášť nudnou hru.

Tohle jsem ale zjistil až asi ve třetině hry - do té doby jsem prostě jen postupoval dopředu a vesele mačkal ‘5‘, čímž jsem bezproblémově rušil jednoho neřáda za druhým, když najednou nějaký blbec s trubkou odolával mému frenetickému mačkání pětky. To mě zaskočilo natolik, že mě tahle socka s trubkou nakonec i zabila. Což je mimochodem docela zázrak, protože když už jednou člověk ví, že může potřebovat i jiné údery, bez problému zkosí kohokoli a i kdyby vás někdo praštil, každý poražený nepřítel vám doplní zdraví. Skutečné nebezpečí vlastně hrozí jen od samotného Jokera.

Lokace. Cesta z bodu A do bodu B se odehrává ve stejně modrošedých kulisách zapadlých uliček velkoměsta, jen minimálně ozvláštněných: Tu na beton autoři přidělají neony, onde nahradí beton cihlami, v zásadě vypadají lokace tak nějak stejně.  Postup lokací je obvykle relativně přímý, alespoň ve většině případů, což je docela i dobře. Krom pohybu vlevo a vpravo se samozřejmě můžete pohybovat i nahoru a dolů a některé lokace jsou vystavěné systémem „zleva doprava, nahoru, zpátky doleva, nahoru, zase doprava“. To bylo hlavně ze začátku trochu matoucí, protože cesta nahoru není obvykle vidět - je pouze naznačena indikací možnosti použít lano. V souvislosti s úrovněmi pak nemůžu nezmínit naprosto pitomý bug, který nechápu, jak mohl přežít do finální verze. Totiž pokud dojdete na konec úrovně a není tam trigger, který by ji ukončil (protože ten je o několik pater výš), ani vám v cestě dál nebrání zeď, můžete pokračovat dál a vypadnout tak z obrazu. Ha ha. A zpátky se nedostanete, takže následuje restart úrovně.

The Dark Knight rozhodně ve světě mobilních her nijak nezazáří, na rozdíl od světa filmového, kde se podle všeho bude jednat o kulervoucí zážitek. Hra je totiž prostě nudná, šedá, krátká, není na ní nic, co by mohlo nějak víc zaujmout a navíc úvodní loading trvá snad dvě minuty. Na druhou stranu hraní celkem příjemně odsýpá a nemůžu říct, že bych se do něj nějak nutil, takže jako nenáročná výplň času Temný Rytíř funguje docela dobře. Splinter Cellům a Perským Princům se ale nemůže na mobilech ani v nejmenším rovnat. Hodnotím slabších 7.